Odpuštění není slabost. Naopak. Je to jedno z nejtěžších a zároveň nejsilnějších rozhodnutí, které může člověk udělat. Nosit v sobě vinu, hněv nebo nevyřčenou bolest zatěžuje mysl i tělo víc, než si často připouštíme. Modlitba odpuštění nepřichází jako zázrak na povel, ale jako jemná cesta ke smíření, která postupně uvolňuje to, co v nás zůstalo zablokované.
Ať už člověk věří v Boha, vyšší řád, nebo jen v sílu vlastního svědomí, upřímná modlitba dokáže přinést pokoj, který není závislý na okolnostech.
Odpuštění neznamená zapomenout, ale pustit
Každý z nás má v sobě místo, kam odsouvá chyby, lítosti a bolesti. Jakýsi vnitřní koberec, pod který se ukládá vše, co bylo nepříjemné nebo těžké unést. Modlitba odpuštění tento prostor neodsuzuje – naopak ho jemně otevírá.
Odpuštění není popřením minulosti. Je to rozhodnutí dál ji nenést jako břemeno. Teprve tehdy se v mysli i srdci začne objevovat klid, lehkost a větší jasnost.
Modlitba odpuštění jako cesta k uzdravení
článek pokračuje na další stránce…
Leave a Reply